Zvony

Povaha, příběh a současnost

Od roku 2014 visí v pravé věži evangelického chrámu U Salvátora na Starém Městě soubor čtyř bronzových zvonů. Vyrobila je v roce 1960 firma Rincker v hesenském Sinnu, nejstarší evropské zvonařství v rodinném vlastnictví. Jejich materiálem je zvonová bronz, tedy klasická zvonovina (Cu/Sn 78/22), typ zvonů je oktávový. Se standardními rozměry mají korunu šestiuchou a rinckerové střední žebro. Jejich parametry (tón, dolní průměr, hmotnost) jsou: 1) g1, 101,3 cm, 610 kg; 2) b1, 89,6 cm, 410 kg; 3) c2, 80,4 cm, 311 kg; 4) d2, 70,8 cm, 205 kg, jejich jména Salvátor, Jan Hus, Martin Luther a Jan Ámos Komenský.

Původním místem jejich zavěšení byla v letech 1960-2014 zvonice evangelické modlitebny v Quierschiedu v německém Sársku. Ta byla postavená na konci padesátých let 20. století, když starý kostel v sousedním Fischbachu už nestačil na rostoucí počet členů svého sboru. V době hospodářského zázraku lidé stále byli zvyklí pravidelně chodit do kostelů, rádi přispěli na stavbu církevních staveb i na nové zvony. Po letech aktivních členů sboru zase ubývalo, až kvůli finanční náročnosti jejího provozu evangelický sbor svoji modlitebnu musel prodat. Podle německého církevního práva ovšem je povinen u svých zvonů a dalších rituálních předmětů zajistit, aby i do budoucna sloužily Bohu, tedy náboženským účelům.

Když quierschiedský sbor vypsal tendr na příjemce svých zvonů, tehdejšího salvátorského faráře Pavla Dvořáčka na to upozornil kampanolog Radek Lunga, znalec pražských zvonů a zvonic, s tím, že by se typově, zvukově a velikostně hodily do zvonice U Salvátora, která byla od roku 1916 osiřelá. Tehdy poslední salvátorské zvony – zasvěcené celých pět let předtím k třístému výročí založení základního kamene kostela – byly roztaveny pro válečné účely. Sárský sbor se rozhodl darovat své zvony právě salvátorskému sboru. Líbila se mu myšlenka, že jejich zvony by mohly napravit jednu menší válečnou ztrátu a tím přispět k míru a vzájemnému dorozumění. Navíc se blížilo 400. výročí salvátorského chrámu, což jeho sbor využil k tomu, aby znovu oživil svoji zvonici v pravé věži.

Na jaře roku 2014 salvátorské staršovstvo pověřilo moravské zvonařství jménem Boroko z Brodku u Přerova, aby vyzvedlo zvony ve Quierschiedu, odvezlo je do své dílny na Moravě, opravilo a vyčistilo je a nakonec je vyvěsilo v pečlivě upravené a rozšířené stolici v salvátorské věži. Na značné náklady přispěly svými příspěvky desítky členů sboru. Poprvé vyzváněly „nové“ zvony během tryzny za Otu Kellera, dlouholetého kurátora salvátorského sboru. I on se výrazně podílel na celém projektu.

Slavnostním uvedením „nových“ salvátorských zvonů se ovšem stala oslava 400. výročí chrámu, tedy roku 1614, kdy poprvé byl otevřen a zasvěcen. Oslavy se zúčastnila i třicetičlenná delegace ze Quierschiedu. Pod věží nechtěli věřit svým uším, když poslouchali zvuk svých „starých“ zvonů na jejich novém působišti: takhle krásně prý u nich nikdy nezazněly. Má to jednoduché vysvětlení: ve dnes už zbořené betonové zvonici ve Quierschiedu byly zvony zavěšený na ocelovém jhu, zatímco v Praze dnes visí na nově vyrobené dubové stolici ve velkorysém prostoru kamenné věže se zcela jedinečnou akustikou.

Ač zvony jsou vybaveny i lineárním elektrickým pohonem, začátkem roku 2015 se dala dohromady skupina lidí se zájmem o ruční zvonění. Do jeho tajemství je uváděl Vladimír Molík, hlavní zvoník z kostela U Vojtěcha na Novém Městě. Přitom jím vysvětlil, že každý zvon je jiný a má svůj jedinečný zvuk. Na správný způsob, jak s ním zacházet, přijde jeho zvoník po letech zvonění sám. Zvon sám od sebe ho to postupně naučí.

U Salvátora se zvoní každou neděli v 9:00 pět minut na oznámení, pak těsně před začátkem Bohoslužby v 9:25 dalších pět minut na přivítání, a po Bohoslužbě deset minut na rozloučení. Dále pak o svátcích a při mimořádných událostech anebo výročích se zvoní podle dané příležitostí, tak např. na Velký pátek deset minut nepřetržitě velkým zvonem. Počet vyzváněcích zvonů se během zvonění mění. O největších církevních svátcích se zvoní plénem, tedy všemi zvony naráz. V době půstu a při smutečních oznámeních se zvoní hranou, tedy na vždy na jeden úder na jednu stranu zvonu, nikoliv na dva.

Tak salvátorské zvony slavnostně vyzváněly třeba k 600. výročí znovuzavedení večeře páně pod obojí, k 600. narozeninám Jeronýma Pražského a k 70. výročí konce druhé světové války, ale i k návratu ostatků katolického účastníka druhého a třetího odboje, kardinála Josefa Berana z Vatikánu do Prahy. Při takovýchto příležitostech se zvuk salvátorských zvonů stává součástí souzvuku všech ručně obsluhovaných zvonových souborů v centru Prahy. První samostatný koncert zvonů se konal pří 500. výročí luterské reformace (31. října 2017). Na hranu se vyzvánělo i každý večer po dobu nouzového stavu vyhlášeného v čase virové pandemie Covid-19.

Zvonění si svatebčané, oddávaní v našem chrámu, mohou objednat i k svatbám. Návštěva zvonice při zvonění se dá domluvit. Pod věží si může každý vyslechnout zvuk zvonů kdykoliv, když vyzvánějí. Dobrovolné příspěvky na péči o zvony jsou s povděkem vítány a je možno je zasílat na účet sboru, jehož číslo najdete v sekci Kontakty, s uvedením hesla „zvony“.

Za salvátorské zvoníky Markus Pape a Jan Kučera

říjen 2020

Zdravice z Fischbachu, pronesená při slavnostních bohoslužbách dne 5.října 2014 je ke stažení ZDE.