Sváťa fest 31. 7. 2021
Sváťa fest
Svatopluk "Sváťa" Karásek (* 1942) sloužil jako kazatel ČCE na Hvozdnici, v Novém Městě pod Smrkem. Pastýřem a nepřehlédnutelným svědkem Kristovým nepřestal být ani po ztrátě státního souhlasu jako kastelán na hradu Houska či během svého věznění. Reformovaným Švýcarům sloužil v Bonstetten a Curychu, po převratu v Betlémské kapli, Novém Městě p. Smrkem a u Salvátora. Za normalizace zpíval sólově, po převratu s kapelami Oboroh, Pozdrav Pánbu a Svatopluk, jedno období poslancoval v Parlamentu, za Zelené byl zastupitelem na Praze 1 a fandil Slavii. Zemřel na 4. adventní 20. 12. 2020.
Uprostřed doby covidové jsme se s ním v omezeném počtu loučili v salvátorském kostele 23. 1. 2021. Už tehdy se zrodil nápad uspořádat Sváťa – fest jako příležitost rozloučit se a připomenout si jeho kazatelské i písničkářské rozkročení pro kohokoli z širokého okruhu přátel a posluchačů. I když pak uprostřed prázdnin nepřijeli všichni, jejichž život Sváťovo přátelství, kazatelství, otevřenost a písničky ovlivnily, přece se zaplnil jak kostel, tak potom areál v Lahovičkách, kde se konal hudební festival.
Dvě místa, kostel a festival, odrážela Sváťovu rozkročenost mezi církví a undergroundem. V kostele na něj vzpomínal farář Zdeněk Bárta, disidentský souputník ze severních Čech. Připomněl nadhled, vnitřní svobodu, nadprůměrnou lidskou vstřícnost i zápas o pravdivost v občanských postojích a v neposlední řadě úžasnou otevřenost celé rodiny. Farář Josef D. Beneš, Sváťův švýcarský souputník vzpomínal na napínavé kazatelské začátky v němčině, na to, jak Sváťovo kazatelství oslovovalo někdy poněkud „kožené“ reformované Švýcary a především, jak oslovoval tím, že pro něj služba zvěstování evangelia měla vždy hluboký existenciální smysl.
Na tento motiv navázali další hosté, kteří připomněli hlubokou autenticitu Sváťova projevu, nesamozřejmost občanské nonkonformity během normalizace i to, že za „machrem Sváťou“ se skrývala hluboká pokora před Bohem.
Od 16,00 se konal festival v Lahovičkách. Sváťovy písničky zazněly v podání Karla Vepřeka, Bobeše Rösslera, Oborohu a samozřejmě Svatopluku. Undergroundová komunita, k níž se přidal nejeden z návštěvníků kostela, k nim vesela tančila, popíjela pivo a připomínala si jak hity jako Ženský ty jsou fajn, Say no to the devil, tak i méně ozpívané. Své místo tu měl i Sváťův souputník a přítel Charlie Soukup a kapela Umělá Hmota, která se symbolicky loučila s frontmanem Alfrédem Michlem.
Sváťovy písně i kázání ukazovaly cestu pravdivého křesťanství za normalizace a jejích svodů, ale ať už aktualizované nebo v původní verzi fungují jako účinný antitoxin proti církevické úzkoprsosti i proti aktuálním svodům nacionalismu, xenofobie, konzumenství, jimž jako modlám podléhají mnozí křesťané i církevní představitelé.
Sváťa fest se stal skutečnou příležitostí poděkovat za život Sváti Karáska. Připomněli jsme si ho s radostí a veselím – i jako Kristova svědka, který dary kristovské svobody, velkorysosti i pravdivosti zpřítomňoval navzdor ustrašeným a beznadějným poměrům.
